Chladný den, tělo promrzlé až na kost a my toužíme po jediném. Dát si teplou koupel a někam se schovat se šálkem něčeho dobrého.
Už jako mrňata jsme stavěli bunkry a pevnosti pro pocit bezpečí - bylo to naše tajemné místo, kde jsme se cítili dobře.
I já měla svou schovku pod postelí. Ha, takže bubáci neměli šanci, bylo to mé území, kde jsem spřádala své tajné plány a sny. Bohužel maminka nebyla moc nadšená, když jsem jí oznámila, že  chci slavit Vánoce pod postelí - ach bože, to byl sen ládovat se pod postelí řízkem s bramborovým salátem. Co vám budu povídat, nevyšlo to.
Ale maminka se stále zlobila. Může za to cukroví, které z tácku mizelo pod postelí a mamka po půl roce našla v mé skrýši vanilkový rohlíček. Sice už moc dobře nechutnal, ale udělalo mi to radost.
Proto si myslím, že každá z nás by měla mít své útulné místo.
Je důležité odpočívat, čerpat inspiraci a vymýšlet spooustu blbostí a nápadů.

Máte své kouzelné místečko? Inspirujte se, stěhujte nábytek, protože každá změna stojí za to!